Když si někde rozbije tábor Říman, záhy na místě zřídí dvě věci, bez kterých se neobejde: divadlo a lázně. Město Bosra, kdysi metropole římské provincie v Arábii, má oboje. A ještě něco navíc.
Ráno zhltneme v hotelu snídani a oželíme obvyklé kličkování po damašských ulicích s mapou – vezmeme si na autobusové nádraží Baramke, odkud jezdí vozy do Bosry, raději taxíka. Navíc spěcháme – busy prý jezdí co dvě hodiny a my bychom rádi stihli ten v deset. Taxikář nás vyhodí na Baramke, ale ouvej, na autobusové nádraží to nevypadá. Chvíli přemýšlíme, zda šlo o zcela natvrdlého řidiče, ale chyba je v našem průvodci. Z Baramke se už zkrátka nejezdí. Místní nám pomohou zastavit autobus mětské hromadné – řve jako raněné zvíře a motorová pila dohromady, supí ulicemi a jedeme v něm jen my a párek kontrolorů. Zaveze nás na okraj města, kde stojí komplet nový autobusák, jehož jméno jsme si zapomněli poznamenat. Akorát je pět minut po desáté – v tomto bodě se průvodce nemýlíl – další spoj jede ža za dvě hodiny. Rozhodujeme se tedy pro alternativní cestu přes město De’ra, kam jede autobus hned. V De’ra vzápětí chytneme hned mikrobus do Bosry.
Hlavním divem Bosry je obří antické divadlo, prý jedno z prvních, které Římané postavili bez nutnosti použít svah. Neboť tam, kde Řek potřebuje kopec, Říman, řečeno s Vitruviem, vystačí pouze se zdravým povětřím. Zbytek si obstará sám. Čím se však bosranské divadlo liší od jiných římských scén je fakt, že zvenčí byste v něm divadlo nehledali. Je totiž doslova opláštěné citadelou, kterou postavili muslimové, když na ně začali dotírat křižáci. Divadlo v Bosře je zřejmě jediným opevněným divadlem na světě. Až na pár sloupů v proscéniu je tu všechno vyvedeno v temném kameni. Sedadla jsou velmi strmá, akustika excelentní a systém uliček a východů, díky jemuž se divadlo mohlo během chvilky naplnit i vyprázdnit, je jednoduše geniální.
Kolem divadla je docela rozsáhlé staré antické město. Jsou to ty nejpodivnější trosky, jaké jsme za celou dobu viděli. Relativně donedávna v nich totiž žilo obyvatelstvo, které si ruiny upravovalo na příbytky. Tu antický sloup, tu traverza..Památkáři je odtamtud vypráskali, ale stále tu jejich stopy zůstávají. Skládka, zatlučené okna a dveře v pororozvalině. A vedle římská brána a lázně. Napadá mě, že by snad bylo lepší, kdyby tu život zůstal. Lidé by místu dávali orientální mumrajovitý kolorit, ale devastace by asi pokračovala. Teď je místo napůl cesty mezi „slumem“ a památkou a je to znát.
Vedro je vysilující, tak nemáme už chuť courat mezi kameny a jdeme na ahva wassad do kavárny s pergolou porostlou hrozny. S kávou přinesou i hrozen, který z ní pro nás jako pozornost podniku odřízli a dokonce umyli.. Číšníci jsou velmi úslužní a tvrdí, že nám dokonce zarezervovali lístky v buse zpět. Ten za chvíli pojede, máme jen přijít na hlavní silnici a mávnout. Skutečně jede, ale nezastaví. Neznepokojujeme se, neboť nám tvrdili, že se jen otočí, pojede zpět a pak nás nabere. Leč ani po dvaceti minutách se neobjevuje – začíná být jasné, že tenhle bus nás do Damašku neodveze.
Stejně zmatení jako my je rodinka Francouzů, kteří bydlí ve stejném hotelu jako my a ráno jsme je viděli na snídani. Dcera umí trochu anglicky a sděluje, že bus nezastavil, neb byl plný, rezervovaný dopředu a že dneska že jsou vyprodané už všechny. Chystáme se tedy znovu na cestu přes De’ru, ale jako na potvoru jsme nechali ujet mikrobus v pýše, že pojedem něčím lepším. Ten mikrobus byl bohužel poslední – odpoledne čilý mikrobusový provoz mezi Bosrou a De’rou ustává. Nakonec si bereme s Francouzi taxi v podobě mikrobusu – cena je samozřejmě několikanásobná, ale rozpočítaná na pět osob už snesitelná. V De’ře jede hned bus do Damašku, takže přece jen máme kliku. Na nádraží ale nedojede – klekne na periferii Damašku a řidič ohlásí konečnou. Podaří se nám zastavit taxík a v šesti se necháme odvést k Hejázu, odkud je to do Al – Haramain co by kamenem dohodil.
Večer jdeme najít něco malého a levného k snědku, dáváme si vegetariánský sendvič (hranolky, lilek, rajčata a falafel zamotané v arabském chlebu) ve stánku pod mostem. Nevím, zda to byl konkrétně tenhle sendvič, ale pokud jo, poslední den v Damašku nám pěkně osladil..
4 komentáře: “Sýrie, den třináctý. Jak dlouho vydrží herci obléhání?”
..kto sa ma to pytal na sirup z horskych pomarancov u cuketku?..;))
..Maalula nie je len krestanska..daaaavno daavno bola teraz uz davno davno nie je..;)…k tomu sirupu- teda ak to je sirup, tak sa len riedi a pije.
Ak napises ako sa to vola budem mudrejsia :-)..ak budem vediet..o))
Bohuzial momentalne nemam cas ani okulare na podrobne citanie ako ste si vodili v Syrii ale vyzera to len tak letmym pohladom na pekne citanie….necham si to na lepsiu chvilku…pa
Eh, to já, trochu se mi ty identity začínají vrstvit, to asi proto, že tohle měl taky být původně můj odborný blog, ale nějak se to zvrtlo. Myslím, že znalec Sýrie si zas tak moc nepočte, přece jen to byla naše první návštěva, ale třeba si tím zas připomeneš svá oblíbená místa:-)
No a teď ten sirup. Ona je to teda spíš voda a koupili jsme ho proto, že jsem četli, že dělají v Libanonu úžasnou limonádu s pár kapkami pomerančové vody a usoudili jsme, že by to mohlo být tohle. Když přepíšu arabštinu do latinky (chybí skoro všechny samohlásky), vypadá to takto: „mak zhr mmtaz.“ pokus o přepis arabských znaků: ماى زهر مميا .
Pak je tam ještě: „tktír dadhíal chbůr“ neboli تقطير دانيال خبور
jinak je to průhledné, má to strukturu vody a hooodne hořké, samostatně se to moc pít nedá. Na etiketě pomerančový květ:-) Tipuju, že to dávají do cukroví?
Jo. a nemáš taky nějaké své stránky? o arabské kuchyni, kultuře…Bylo by užitečné vědět o tom víc..
Ma‘ zaher -Voda kvetov. Toto je voda z citronovych kvetov. Existuje este voda z ruzi/ruzova voda. To co mas je z citronovych kvetov-pridava sa do zakuskov a sirupov, do marmelad a pod.
Povodne som si myslela, ze to je sirup z divokych( neslachtenych ) pomarancov. Ten co ste o nom poculi asi…divoke pomarance, sirup z nich a marmelada su bozske. Dost receptov na to ako by si to pouzil najdes na
http://www.labuznik.com/main.php
Stranky? nemam :( ani nemozem mat, ja si dovolim akurat tak citat a pchat dakde nos…okrem toho,ze som technicky zaostala, som aj leniva a stranky treba obsluhovat a starat sa…:-)
Ale ak daco potrebujes alebo chces vediet, kludne brnkni na mail, ak viem poradim a odpoviem… :)
Růžovou vodu znám a tam i použití tuším:-) Viděli jsme i růžový sirup. Ty divoké pomeranče, to zní hodne dobře…Labužníka znám, ale nemám většinou chuť se tím probírat. Zkusím zda je tam přímo sekce arabské kuchyně :)